BLOGY

články z blog.idnes.cz a ....

(stáhnout všechny články v PDF)

.

Konverzační úpíři

Hele a já jí řekla, ty vado, to snad nemyslíš vážně, ne? Normální bréca, ne? A von řek, hele, myslí. A vona – já ti to vrátim. Se neboj. A já – hele a co včéra. Včéra ne? A vona - normálka nic, hele. A já – vole, tak to di do háje. A vona – to myslíš vážně? A von - hele, myslí, vášnivě mlela, skoro až křičela asi dvacetiletá dívka a to melivo prosypávala prskavým smíchem. Kamarádka se na ni přitom snaživě usmívala, zas jeden submisivní typ, napadlo mě.

Dokaž své schopnosti, dostaneš milion

Říkám jim pracovně jurodivci nebo zázračníci a o jejich vymyšlenosti, výboje a byznys se zajímám snad už od bájné revoluce, která nám, kromě svobod všeho druhu, přinesla i možnost podnikání a šíření jakýchkoli myšlének a teorií, včetně těch legračních a podvodných. No ale od toho má občan mozek v hlavě, aby oddělil zrna faktů od blábolivých plev. Kolem zázračníků, jejichž teorie a praxe popírá či ignoruje přírodní zákony, je pro jednoho spousta legrace, pro druhého důvod ke vztekání, ale mnozí tuhle oblast vnímají jako duchovní, tajemnou, vidí v ní jakési napojení na přírodní, ba dokonce na vesmírné síly, ať už to znamená cokoliv.

Do vlastních řad

Můj muž si občas, ne příliš často, libuje, že si mě kdysi našel a vzal. Je to milé, dojemné a legrační, neboť je to naopak, to já si přece vybrala jeho, tak jako to činí většina samiček v přírodě, přičemž jsem samozřejmě musela zavrhnout jiné konkurenční samce, protože naše kultura mnohomužství netoleruje. Byl to, můj milý přírodovědče, normální přírodní výběr, vysvětluju mu v duchu, v němž samice hrají hlavní roli, neboť dovolí, aby se s jejich zásadní pomocí zreprodukovali spíš kvalitní samci.

Různé podoby pošetilosti

Klišé svět je globální vesnice má svůj díl pravdy, zvážíme-li moc, vliv, výrobky a dlouhé prsty nadnárodních společností, všudybylství coca-coly, hamburgerů a internetu. Pod povrchem takových výroků se ale skrývají bohaté spodní vrstvy, které jsou pravdě blíž. Globální vesnice je totiž složena ze světů, které se liší především podobami svých pošetilostí.

Sexistická gramatika, mrch a rachejtlák

Milé člověkyně nebo možná člověčky, ještě že vás máme, vždyť vy myslíte na všechno, a pořád přicházíte s dalšími křivdami, které se nám, ženám, dějí. Představme si třeba, že běží parta žen s pouhým psem, ale kvůli tomu, s prominutím, čoklovi se napíše běželi s měkkým i! Jen proto, že je to samec! Je třeba vždy vyhodnotit, kdo s kým běžel. A pokud poběží aktivistka z našeho středu, navíc s titulem, s houfem chlapů – bezdomovců, bude u běžely jasně tvrdé y.

Konverzační úpíři

Hele a já jí řekla, ty vado, to snad nemyslíš vážně, ne? Normální bréca, ne? A von řek, hele, myslí. A vona – já ti to vrátim. Se neboj. A já – hele a co včéra. Včéra ne? A vona - normálka nic, hele. A já – vole, tak to di do háje. A vona – to myslíš vážně? A von - hele, myslí, vášnivě mlela, skoro až křičela asi dvacetiletá dívka a to melivo prosypávala prskavým smíchem. Kamarádka se na ni přitom snaživě usmívala, zas jeden submisivní typ, napadlo mě. Se zájmem, ale s hořkým posměchem v duši estéta, za něhož se, poněkud samozvaně, považuju, jsem poslouchala hlasité žvástání ve ztichlé tramvaji té, docela hezké, holky. Jak bude jednou komunikovat se svým partnerem a dětmi? Co vlastně dělá? Co ji zajímá? Jakou má povahu? Moci ji tak trochu vyzpovídat... Dívky vystoupily, tramvaj si oddechla.

Odpoledne toho dne si ke mně přišla pro knížku známá. Bylo zdvořilé posedět, nabídnout kávu a koláč, prohodit pár slov. Mlčela, nevěděla, o čem mluvit. To se stává. Tož musím já... Snaživě reagovala To víš. Každej je ňákej. No jo, jak se řiká... všecko zlý je pro něco dobrý. Každej má svou pravdu. Vono ňák bylo, ňák bude. Dostavila se únava. Co dál? Jak teď? O čem ještě... Aby buchta v puse nezhořkla z mlčení, které se tak snadno jeví jako nepřátelské, zmínila jsem pár novinek ze svého momentálního životaběhu. A dozvěděla se Hmmm, tak vidíš. Tak to máš... máš to... jak se říká, za sebou. To je přece běžná hláška na pohřebních hostinách, zasmála jsem se. No jo, všichni tam musíme, povzdechla si.

 

Jak si lidé povídají

Píšu si výroky dne, mají kouzlo nechtěného. Jsem výjimečný muž. Hledal jsem výjimečnou ženu. Tu jsem nenašel. Mohla to být klidně pravda. Ale veřejná sebehodnocení mají svá úskalí. Mám další vnouče, hlásil mi nedávno kamarád. Ale narodilo se v předsíni. Vona je alternativní. Líčil pak drsný domácí porod – porodní bába se někde zasekla a nedorazila, dítě nakonec zachránili lékaři – v úderných větách a s drsným humorem, který navléká do brnění křehké tělo citovosti a který máme v oblibě.

Mladé ženy se rády baví o tom, co hezkého si koupily a hodnotí chlapy, kerý sou úplně nemožný, starší ženy mlsně popisují, co dobrého si uvařily. Muži zase s chutí líčí svůj fortel, hořce se posmívají svým šéfům nebo blbcům, někdy jde o jednu a tutéž osobu, jejich ega se přetlačují. Kluci u piva chlubivě a v záplavě vulgarismů líčí své hrdinné průšvihy... Navenek to vypadá, že vedeme dialog, ale místo něj se někdy marně snaží ohřát souzněním studené užovky dvou sebestředných monologů. Někdy si ale, i pomocí těch monologů, poskytujeme psychologický servis. Vstřícně se na sebe culíme a říkáme Kašli na něj. Nic si z toho nedělej. Máš recht. A pod tím přitakáním nám v hlavě běží –  ty seš ale trouba!

 

Úpíři času a energie

Znala jsem muže, který dokázal mluvit jako sám Fidel Castro, pět hodin v jednom kuse. Odvyprávěl životopisy svých, mně neznámých, známých, různé filmové příběhy, co kdo řekl a napsal, jak se leckdo vyznamenal a kdo to ocenil, co kdo uvařil a kdo to snědl, pomlel v kafemlejnku žvanivosti politickou situaci u nás i ve světě, různé varianty výhledů lidstva na zánik či přežití. Otíral se i opíral o známá jména ze všech oblastí, některé adoroval, jiné odsoudil. Vše bylo v jeho podání významnější, větší, horší nebo lepší než ve skutečnosti. Skákal v bažině nepřeberných témat z kamenu na kámen, oči mu žhnuly vášní řečnění. Jeho hladová osobnost, kterou neuspokojoval vlastní život, surfovala denně na oceánu internetu až do tří po půlnoci, načež k prasnutí naplněný vším tím věděním, musel ze sebe vyvrhnout, čím roztěkaně překypoval do uší moulíků, jakým jsem se ten den ze zvědavosti (kdy to skončí a co to udělá) stala já. Ale už nikdy! slibovala jsem si po cestě domů s vyrajbovanou duší. Mívala jsem stejně postiženou známou, která se až přidušovala, bála se zhluboka nadechnout, abyste ji nestihli v té vteřině přerušit.

Z času, který nám byl vyměřen, a nevíme, jestli ta báječná jízda třeba už zítra neskončí, sosá žvanivec jak úpír cenné hodiny, bere radost, dává nudu...

Jak lahodné jsou vztahy, v nichž se dá přátelsky a v družné náladě pěkně si spolu pomlčet.

(vyšlo v srpnu 2014 na www.ct24.cz)

Dokaž své schopnosti, dostaneš milion

Milion korun, milion eur, milion amerických dolarů... Chcete je? Stačí dokázat, že umíte to, co tvrdíte.

Říkám jim pracovně jurodivci nebo zázračníci a o jejich vymyšlenosti, výboje a byznys se zajímám snad už od bájné revoluce, která nám, kromě svobod všeho druhu, přinesla i možnost podnikání a šíření jakýchkoli myšlének a teorií, včetně těch legračních a podvodných. No ale od toho má občan mozek v hlavě, aby oddělil zrna faktů od blábolivých plev. Kolem zázračníků, jejichž teorie a praxe popírá či ignoruje přírodní zákony, je pro jednoho spousta legrace, pro druhého důvod ke vztekání, ale mnozí tuhle oblast vnímají jako duchovní, tajemnou, vidí v ní jakési napojení na přírodní, ba dokonce na vesmírné síly, ať už to znamená cokoliv.

Přiznávám, že mě kromě moudrých a bystrých lidí přitahují i takzvané hraniční osobnosti, podvodníčci, všeználci, blouznivci, ale také ti, kteří jim bláhově naslouchají, strkají jim peníze a adorují je. Poznala jsem desítky jurodivců a zázračníků, když jsem jako novinářka mapovala krajinu českých pošetilostí. Nebyla to vždycky jen legrace. Například jistý muž pseudovědeckou hatmatilkou opředl svůj vynález, jakýsi lux, který nejdříve údajně vháněl do maligních nádorů bozony – Higgsův bozon je jedním z posledních chybějících článků Standardního modelu fyziky elementárních částic. No ale strejda z jihočeského venkova na něj, na rozdíl od fyziků v CERNu, už dávno kápnul a pral ho ve svém rodinném domku luxem do lidí, bozony prý bezbolestně rozbily všechny nádory v těle, a on je pak zpětným tahem vysavače vysál. Jeden bulvární redaktůrek o strejdovi psal jednu užaslou reportáž za druhou a to přilákalo spousty lidí s rozvinutou rakovinou. Přijížděli za ním z celé republiky, i ze Slovenska, stanovali kolem jeho domu, prosili ho, aby jim pomohl, on si mezi nimi rozmarně vybíral. Ale hlavně vybíral tisíc a půl za hodinku toho luxování. Hodin muselo být víc a opakovaně. Vysával hlavně peněžky těch zoufalých lidí. Tvrdil jim poté, že jsou už zdrávi, oni ale přesto za pár týdnů či měsíců umírali. Nádory nacházel u každého, liboval si, když se u něj svlékaly mladé ženy. Kejklal nad nimi pendlem a zakresloval fixou na jejich těla podivné brambory – nádory. Přes dvacet takových ložisek našel i na mladé a naprosto zdravé televizní reportérce, kterou provázel starostlivý bratr,  kameraman se skrytou kamerou. Poškození i pozůstalí na něj později podali trestní oznámení. Bylo odloženo, prý mu nebyl prokázán zlý úmysl. A také – nikdo od něj neměl stvrzenku o zaplacení desítek tisíc za léčení.

 

Proč nechtít sex i prachy?

Poslední zveřejněná kauza s jurodivcem je i přes odpudivé sexuální zneužití mnohých důvěřivých žen vlastně úsměvná. Už to, že si pan Jaroslav Dobeš nechal říkat Óm nadsamec a Guru Jára je švanda, a rozumná žena přece do tak ponižující pasti nevleze! Ta nešťastná slabost některých žen pro esoteriku, rádoby tajemno, ta jejich lehkověrnost, nedostatek nadhledu a smyslu pro humor! Samozřejmě, že kromě sexuálního odháčkování Jára také mohutně inkasoval. Nebyl na to sám, měl pár vykutálených pomocnic. Ženy z jeho Esoterické školy Poetrie mu byly údajně po vůli po absolvování holotropního dýchání a snad do nich nějak jeho partička vpravila i psychotropní látky. Pravdou zůstává, že ty ženy se k Óm Nadsamci uchýlily dobrovolně. Co čekaly? To jim ta jeho chlubivá přezdívka Nadsamec nic nenapověděla? Kde je vysmátému Járovi dnes konec? Snad prý je v Thajsku, snad na Filipinách. Však on na místní něco šikovného vymyslí.

 

Návnada milionů

Tito dva popsaní výtečníci jistě nebudou cítit potřebu prokázat své pseudovědecké či esoterické schopnosti, jejich hyení zuby jsou už odhalené, popsané. Ale jsou tu stovky dalších, po celém světě jsou jich desetitisíce, kteří tuto lákavou výzvu možná neoslyší. O co jde? O takzvanou Paranormální výzvu.

Český klub skeptiků Sisyfos nabízí od 1. 5. 2014 ve spolupráci s dobrovolnými donátory částku ve výši 1 020 000 Kč té osobě, která v kontrolovaném dvojitě zaslepeném experimentu prokáže existenci svých paranormálních schopností, respektive takových schopností, které jsou podle současných vědeckých poznatků nemožné. Navíc, pokud ve Výzvě uchazeč obstojí, zavazuje se Sisyfos takového člověka doporučit do testování americké nadace Jamese Randiho, kde v případě kladného výsledku je možno získat 1 000 000 USD. Doporučení od univerzitního akademika nebo od národní vědecko-výzkumné organizace je totiž základní podmínkou pro účast v milionové Randiho ceně – One Million Dollar Paranormal Challenge.

Výzva, která byla vyhlášena 1. 1. 2014 a to na dobu neurčitou, navazuje na, bohužel už ukončenou, Evropskou skeptickou milionovou cenu, kterou v roce 2013 vyhlásil belgicko-vlámský skeptický klub SKEPP ve spolupráci s evropskou skeptickou společností ECSO pro každého, kdo prokáže za kontrolovaných podmínek své paranormální schopnosti. Během jednoho roku proběhly na území Evropy testy z oblastí jako je jasnovidnost, telepatie, telekineze, proutkařství a podobných zvláštních schopností. Nikdo z účastníků těchto testů neuspěl, nedosáhl přesvědčivého výsledku.  Evropská výzva trvala celý rok, v České republice trvá zatím déle než půl roku. Během té doby se  objevilo poměrně dost zájemců, kteří, když se seznámili se způsoby průkazného testování, nakonec pod různými záminkami z akce odstoupili, milion oželeli. Další se zúčastnili, ale pohořeli.

 

Jak testy probíhají?

Není to žádná divočina, nic se při nich nedá takříkajíc okecávat, jak mají pánové zázračníci v oblibě. Přihlásit se na Paranormální výzvu Českého klubu skeptiků Sisyfos může každý občan České republiky i Slovenské republiky. Základem je kontrolovaný, dvojitě zaslepený experiment. Uchazeč popíše fenomén, který je připraven demonstrovat, a zároveň by měl navrhnout jednoduše proveditelný a průkazný experiment. Organizační výbor Výzvy návrh experimentu upraví podle zásad vědecké metody. Popis takového experimentu pak před samotným testováním musí být schválen oběma stranami, tedy jak uchazečem, tak Organizačním výborem Výzvy.

Zatím nikdo z jurodivců neuspěl, u nás ani ve světě. Jsou ovšem tací, kteří budou podvodné léčitele, vědmy, astrology, odblokovávače, kvantové homeopaty, ponořovačky do minulých životů a zatím ještě neodhalené esoteriky typu Járy Nadsamce obhajovat jakožto čisté, duchovně založené bytosti, kterým přece nejde o peníze! Aniž si přitom uvědomí, že všichni mohutně inkasují.

Dodejme, že esoterici, kteří mají po celém světě své organizace, stejně jako skeptici, kupodivu nenabízejí svým oponentům miliony za to, když prokáží, že cokoliv od vědy a související techniky skutečně funguje, že se ani nepokoušejí nachytat rozum na švestkách. Fungující výsledky vědeckých teorií, technických vynálezů vidí všude kolem a ostatně sami se neobejdou bez elektřiny, internetu, satelitů, dopravních prostředků, účinných léků vědecké medicíny, bez mobilů a dalších nespočetných strojů a přístrojů, které nás zbavily dřiny a nejrůznějších trýzní.

(vyšlo v srpnu 2014 na www.ct24.cz)

Do vlastních řad

Můj muž si občas, ne příliš často, libuje, že si mě kdysi našel a vzal. Je to milé, dojemné a legrační, neboť je to naopak, to já si přece vybrala jeho, tak jako to činí většina samiček v přírodě, přičemž jsem samozřejmě musela zavrhnout jiné konkurenční samce, protože naše kultura mnohomužství netoleruje. Byl to, můj milý přírodovědče, normální přírodní výběr, vysvětluju mu v duchu, v němž samice hrají hlavní roli, neboť dovolí, aby se s jejich zásadní pomocí zreprodukovali spíš kvalitní samci. Pokud jde ale o lidi, tak se samičky dost často seknou, a vyberou si hlupce, namyšlence – což souvisí, agresivního alkoholika, podvodníka, lenocha, ňoumu atd., vždyť všechny nejsme výkvětem bystrosti, natož moudrosti, a také, co si budeme povídat, výběr bývá omezen. Což zas mnohdy ani tak nevadí, pokud je dotyčný použitelný například v politice, pak své družce a dětem může zajistit lepší zobání než třeba bystrý, vtipný a milý řadový přírodovědec. Při všem tom ženském vybírání až přebrání mohou někteří úžasní muži zůstat opomenuti, vyřazeni ze soutěže. Neužijou si tedy příliš všech efektů a radostí lásky a nakonec skončí bez potomků, někdy kvůli malé chybě v chování – třeba jsou mlčouni nebo se málo myjí, jindy jsou k zešílení nudní s těmi svými popisy, jak co funguje.

A proč že si můj muž nad tou mou někdejší volbou mne ruce? Protože mám prý příklon spíš k racionalitě, střízlivosti a nevytáčím ho, nemučím bláboly, které jsou v rozporu s přírodními zákony a zdravým rozumem. Každý máme své animozity a on má zvýšenou dráždivost na nepravdivá jurodivá tvrzení a na ně navazující esoterické podnikání.

Racionalita úzce souvisí s přijetím světa „jaký je“, s touhou poznat realitu a pravdu o ní, pochopit základní přírodní zákony. Jsem štvanec potřeby dozvídat se, co všechno je možné, a není to vždy radostná zvídavost, neboť například člověk může být až bestiální tvor a možné je u něj téměř vše. Je to drásavé poznávání, navzdory tomu, že zhruba víme, jak jsme se vyvíjeli a z koho jsme vzešli. Jsou večery, kdy se nedívám na televizní zprávy a pustím si radši muziku, ta o člověku tvrdí cosi zcela opačného.

K racionalitě inklinují spíš muži. Zajímá je, jak věci fungují, jaké zákony svět řídí, což je přibližuje objektivní realitě. Dozvídat se pravdu o prostředí, v němže se pohybujeme, nenechat se balamutit, znát pozadí různých jevů je výhodné, můžeme tak třeba adekvátně reagovat na skutečná, a ne na domnělá nebezpečí. Jsou ovšem tací, kteří vnímají racionalitu u žen jako nudnou, neslušivou. Tak ať, řekla bych jim. Nemůžu za to, že mi jde tahle neženská inklinace k duhu, hodí se mi náramně, a to nejen v tom mém spisovatelství, v němž se snažím přidržovat pravdy. Ostatně pravda je často fascinující a fantasmagorická.

Proč jsou ženy tak trochu čarodějnice?

Evoluce ženy vybavila citlivým vnímáním a schopností dešifrovat sociální chování jiných osob. Většina žen docela snadno ve skupině lidí rozpozná kdo ke komu patří, kdo koho skrytě nenávidí, kdo se tajně trápí, z tváře vám vyčtou, jaký máte vztah k životu, jste-li na tom zrovna dobře nebo naopak. Mají větší citlivost pro špatně postřehnutelné projevy, pro takzvané podprahové podněty, čtou intuitivně řeč těla. Zaregistrují půlvteřinový studený výraz v očích během přátelského objetí, bleskové potlačení vzteku či rozmrzelosti, okamžitě poznají, která namlouvající se dvojice už spolu strávila noc - snad jen dobří herci umějí bezchybně zahrát, co ve skutečnosti necítí, neprožívají, my ostatní se stále prozrazujeme. Těm, kteří tuhle schopnost nemají, připadají ženy jako čarodějky. Některé dámy se dokonce rovnou dají na obskurní podnikání, které tyto vlastnosti bohatě využívá, stanou se z nich kartářky, věštkyně atp. Už mě to také napadlo – jaké by to bylo? pořídit si karty a křišťálovou kouli – zaměřit se na moulíka, který se svěří rentgenu mé intuice... No ale je to cynický a nevkusný, vydělávat na lidské pošetilosti.

Zůstanu raději u svého psaní, i tam se pracuje s odhalováním lidské mysli.

(vyšlo v červenci 2014 na www.ct24.cz)

Různé podoby pošetilosti

Klišé svět je globální vesnice má svůj díl pravdy, zvážíme-li moc, vliv, výrobky a dlouhé prsty nadnárodních společností, všudybylství coca-coly, hamburgerů a internetu. Pod povrchem takových výroků se ale skrývají bohaté spodní vrstvy, které jsou pravdě blíž. Globální vesnice je totiž složena ze světů, které se liší především podobami svých pošetilostí.

Zatímco v jednom z nich proběhnou volby spořádaně až nudně, jinde, jak praví poté média: si vyžádaly lidské oběti. Zatímco v našem známém světě jsou náboženské obřady nenápadné, konejšivé, kněží kážou o pokoře, lásce a smíření, náboženské zvyklosti v jiném světě provázejí vášně nenávisti či šílená nakupení chlapů, kteří slabší jedince ušlapou k smrti. V našem světě je například čarodějnictví zábava, úsměvný podvod, esoterický byznys s pouťovými prvky. Dvě čarodějnice z Kypru vylákaly z lidí, kterým namluvily, že je někdo uřknul, v přepočtu miliony korun. „Můj bože, jak je možné, že jste ještě naživu?“ divila se jedna z nich své oběti. A pak jí nabulíkovala, že jí nějaká žena očarovala příbuzného a kletba pak přešla na ni a její děti, ona sama prý zemře brzy na rakovinu. Dostala z naivky v přepočtu 900 000 Kč. Další kolegyně zase věštila osud zvědavému mužskému sice jen za tisícovku, jenže přitom „zjistila“, že byl uřknut. Za 25 tisíc z něj pak kletbu „sejmula“. V Polsku zase čarodějka vyháněla z domu zlé duchy a nemoci tak, že je mumláním přenesla na chudáka kuře, které následně zařízla. Majitel domu přitom musel zabalit do ručníku co nejvíce peněz, jeden z nich si dokonce doběhl do banky vyzvednout úspory, a ten pak vložit do útrob gauče, kde peníze měly zůstat a množit se po sedm dní. Nás, co známe šalby světa, nepřekvapí, že ručník s penězi do týdne zmizel.

V jiných světech globální vesnice se naopak obvinění z čarodějnictví podobá rozsudku smrti. Parta jihoafrických středoškoláků upálila dvě ženy, protože se domnívala, že začarovaly jejich školu. Vyvlekli šedesátileté ženy z jejich domů a odvedli na školní hřiště, polili benzinem a podpálili. Obě uhořely. K podezření stačilo, že kluci mívali „nevysvětlitelné záchvaty křiku“ a náhlé „dychtění po masu během vyučování“! Čtrnáctiletý Joel z konžského hlavního města Kinshasy přišel o rodiče a ujali se ho babička s dědou. Děda ho poté, co se mu o vnukovi zdál špatný sen, nařkl z čarodějnictví. Chlapec se dostal do pazourů místního vymítače. Ten ho bil tak dlouho, dokud se nepřiznal, pak jej zavřel do truhly a nakonec byl vyhozen na ulici. Mnoho dětí v afrických státech nebo v Indii prožívá podobné drama. K obvinění z čarodějnictví i tříletého dítěte může vést malá úroda, porouchaný motor, ztráta peněz nebo úmrtí v rodině. Často se tak rodiny zbavují dětí, kterým zemřeli rodiče, a příbuzné péče o ně obtěžuje.

U nás je předstírání čarodějných schopností pouťově zábavné. Samozvaný čaroděj je miláčkem bulváru a čarodějnictví slouží i k přizdobení celebrit. Máme dokonce čarodějnici z povolání, která sepsala čarodějnický slabikář. Jinak ale přiznává, že používá počítač, mobilní telefon, má ráda rychlá auta a často porušuje svá předsevzetí, hlavně v jídle, takže věčně bojuje s nadváhou. Vždyť je to ženská jako my, na nic si nehraje, libuje si pomocí dalšího klišé kdekterá dáma. Jenom se holt narodila jako čarodějnice! No asi jako se občas narodí hastrman nebo plivník.

Naše globální vesnice má sice stejnou coca-colu, ale propastně rozdílné zvyky, vášně, pověry. Co je u nás legrace, je jinde děs. Ponaučení?

Každé úsloví podezírejme z povrchnosti, každé klišé se opírá o viklavý sloupek.

Sexistická gramatika, mrch a rachejtlák

Milé člověkyně nebo možná člověčky, ještě že vás máme, vždyť vy myslíte na všechno, a pořád přicházíte s dalšími křivdami, které se nám, ženám, dějí. Představme si třeba, že běží parta žen s pouhým psem, ale kvůli tomu, s prominutím, čoklovi se napíše běželi s měkkým i! Jen proto, že je to samec! Je třeba vždy vyhodnotit, kdo s kým běžel. A pokud poběží aktivistka z našeho středu, navíc s titulem, s houfem chlapů – bezdomovců, bude u běžely jasně tvrdé y.

S tím generickým masculinem je to také drsné! Tedy – jakože si lidé představují, že když řeknou: odborníci, experti, organizátoři, zřizovatelé, tak jsou v tom myšleny i ženy – jak to? Když je to v mužském rodě! To je fakt strašně nespravedlivé a budeme proti tomu bojovat stejně, jako za močení mužů vsedě a žen vstoje, poněvadž nás to všechno uráží. Ještě mnohem hůř jsou na tom sestry v anglicky mluvících zemích, kde se člověk řekne Man a Man je muž a lidstvo je Mankind! Ale kde jsme zůstaly my, ženy? Jako bychom snad ani neexistovaly, či co. Chtěla bych říci slovo do pranice, a sice že některé nadávky jsou pro změnu jen v ženském rodě! Když se říká pipina, tak ať se chlapům nadává pipin (kohout je pro ně lichotivé, stejně jako kanec a bejk – to by se jim líbilo!). Jakým právem si nějaký pipin dovolí vyslovit slovo mrcha?! Tak ať jsou i mrchové. Ať se chlapům nadává káčové, drbnové, satoriákové nebo třeba starej rachejtlák! Ještě že máme to ministerstvo školství, které podstrkuje učitelkám a učitelům příručku, jak správně genderově vyváženě mluvit a psát. Podle ní bychom měli používat nejen výraz občan, ale i občanka, ovšem zakažme nejdříve lidem, aby tak říkali občanskému průkazu, to by se pletlo a taky by nás to uráželo. Zkusme to nejdříve plíživě, přes školačky a školáky, ale jednou se to musí schválit jako zákon! Když existuje chemik, tak také chemička, ale musíme zakázat, aby se tak lidově říkalo chemickým továrnám. Fyzik – fyzička. Ale ne aby se pak nějaký chlap chlubil: mám dobrou fyzičku! Odmítejme také výzvu: vzmužte se! My, ženy, se také umíme zvednou z kolen a líp nám to půjde po výzvě: vzženšte se! Slovo zbabělost je také nutné zakázat. Pochází totiž od slova baba a to nás také ponižuje! Co takhle zdědkelost nebo zmužělost? Bohužel, líp vyslovitelné slovo zmužilost je už významem obsazené a samozřejmě, že podkuřuje mužům!

Ať si nějaký falokratický lingvista, brécák jeden, klidně dál tvrdí, že jazyk se nedá uměle přetvářet, naporoučet, že se vyvíjí a obohacuje mezi lidmi a návrhy na čistonosopleny a břinkoklapky se ani v minulých stoletích neujaly. Je to jen chlap, a tak chce zachovat maskulinní nadvládu. Na naší straně jsou české úřady i Evropská unie, protože se všichni předhánějí v korektnosti, což je trendy. Je třeba vyklučit genderové stereotypy, jakože chlap je chlap a tak vůbec, jsou mrzačením duše holčiček, z nichž by jinak mohly vyrůst třeba konstruktérky raketoplánů nebo armádní generálky!

Kde já dnes mohla být, kdyby mi věčně nevnucovali ty pitomé, genderově stereotypní panenky! Dopřejme dcerkám raději samopalky. Sestry, vpřed!